Jste zde

Slovo, které uzdravuje

26. Leden 2014 - 22:52

Slovo, které uzdravuje

Píše se rok 1949. Josef Korbel se chystá spolu s rodinou k odjezdu do Jižní Afriky. On i jeho manželka tam mají začít misijní práci. Den před odjezdem je však Josef zatčen agenty StB a uvězněn. Je přesvědčen, že ho záhy propustí. Jistě se jedná o omyl, vždyť nespáchal žádný zločin. Čím se vlastně provinil, se dozvěděl až při zinscenovaném soudním procesu. Byl obviněn, že mezi socialistickou mládeží šířil nepřátelskou náboženskou propagandu. Za tento ,,zločin“ byl odsouzen ke dvanácti rokům vězení. Je podroben komunistické převýchově, bez které by jeho návrat do společnosti byl nežádoucí.

Děsily mě jeho skřeky

Dozorci mne strčili do cely a rychle za mnou zavřeli. Rozhlédl jsem se po místnosti, byla sice čistá, ale plnil ji nepříjemný pach. Na posteli se pohnula pokrývka. Nejprve se objevila chlupatá ruka s dlouhými nehty, potom se vynořila zarostlá, rozcuchaná hlava s planoucíma očima. Byla to tvář šíleného člověka. Díval se na mě, šklebil se a vydával ze sebe zvířecí zvuky. Stál jsem jako zkamenělý. Ve strachu jsem se modlil. Zakryl jsem si tvář a napjatě poslouchal, jestli ubožák něco nepodniká. Nic se nedělo. Bylo ticho. Ustoupil jsem tedy do nejvzdálenějšího kouta. Po chvíli zhasli světlo. Ulehl jsem na tvrdou zem a sledoval, co se děje na posteli. Ale byl klid. Konečně jsem usnul. Když jsem ráno procitnul, můj první pohled patřil posteli. Byla prázdná. Můj pomatený spoluvězeň byl pod postelí. Trávil tam většinu času. Dokonce tam i jedl. Zprvu mě děsily jeho skřeky, ale pak jsem si na ně zvykl.

Balíček od manželky

Dny plynuly jednotvárně. Jak velmi jsem toužil mít u sebe Bibli. Nikdy bych nevěděl, že ji budu tak postrádat. Až jednou jsem zcela nečekaně dostal balíček. Byly tam dva krajíčky chleba. Byl jsem zvědav, co může být mezi nimi, vždyť je všude nedostatek. Pomalu jsem vybaloval chléb z papíru a nemohl jsem věřit svým očím. Mezi plátky se objevila knížečka Nového zákona. V následujících dnech jsem nedělal nic jiného, než četl Nový zákon, četbu přísně zakázanou. Jakmile jsem zaslechl podezřelý zvuk kroků za dveřmi, pečlivě jsem svůj poklad uschoval. 

Co to čteš?

Jednou, když jsem byl ponořen do čtení, opustil můj ubohý společník své obvyklé místo pod postelí, připlazil se k oknu a tam zůstal sedět. ,,Co to čteš?“ - přerušil po chvíli ticho chraplavým hlasem. Ulekaně jsem vyskočil, dosud nikdy nemluvil. Nedal jsem najevo svůj údiv, abych ho nějak nepodráždil. Co nejklidněji jsem mu řekl: ,,To je Bible, Slovo Boží. Vypráví nám o Boží lásce. ,,Dej mi to, požádal. S lítostí a strachem jsem mu tedy Bibli podal. ,,Cos ním teď udělá? Bože, nedopusť, aby to roztrhal, modlil jsem se tiše Otevřel knížku a začal si číst. Cely dlouhý den četl a četl. A tak to pokračovalo několik dní.

Slovo, které uzdravuje

Náhle vzbudil moji pozornost nějaký neznámý zvuk. Podíval jsem se na mého spoluvězně a vidím, že pláče. Poklekl jsem vedle něho a položil ruku na jeho ramena. ,,Neplač, pokoušel jsem se ho uklidnit. ,,Bůh tě miluje a pomůže ti.“ ,,Ne, ne, mně nemůže nikdo pomoci. Oni mě oběsí, naříkal zoufale. Až se trochu uklidnil, pomalu, se vzlykáním mi vyprávěl svůj příběh. Byl zatčen z politických důvodů. Po tvrdém a krutém výslechu mu jeho advokát sdělil, že může počítat s trestem smrti. V následujících dnech byl tak surově týrán a mučen, že ztratil rozum. ,,Miroslave,“ řekl jsem tedy, ,,četl jsi přece Bibli a jistě si vzpomeneš, co řekl Pán Ježíš: ,,Kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven. Když uvěříš, v Pána Ježíše, on ti odpustí a dá ti pokoj. Přenes v modlitbě na Něho všechny svoje problémy a těžkosti, On ti může pomoci. Bude s tebou v životě i smrti.“ Miroslav zvedl svůj uplakaný obličej a zeptal se: ,,Ty opravdu věříš, že mě Bůh slyší a že by mi mohl život zachránit?“ ,,Ano, když o to poprosíš, může to učinit,“ ujistil jsem ho. Ještě nikoho jsem neslyšel se tak modlit. Velice dlouho mluvil Miroslav s Bohem. Když skončil, věděl jsem, že je to úplně jiný člověk. Ještě mnoho duchovních zápasu musel Miroslav vybojovat, než přišel opravdový pokoj.

Nový člověk

Změnu, která s Miroslavem nastala, s údivem vzali na vědomí i dozorci. Sám se myl a nechal si stříhat nehty. Přišel i holič, aby ho oholil a ostříhal. Po nějakém čase jsem byl přemístěn do jiného vězení. Přenechal jsem Miroslavovi svoji Bibli, i když s těžkým srdcem. Potřeboval ji však víc než já. S vědomím, že ho už nikdy neuvidím, jsem se s Miroslavem rozloučil. Jak skončila jeho životní pout, nevím. Ale vím jistě, že Boží Slovo mu navrátilo zdravý rozum a odvahu se postavit čelem k násilí, nenávisti a nespravedlnosti. /Josef Korbel, Úryvek z knihy ,,V nepřátelském táboře./

 

Josef Korbel se narodil 17. ledna 1907 v Praze. Po důstojnické škole Armády spásy nastoupil do jejich služeb. Po dobu 22 let pracoval na Kladně, v Praze, v Plzni, v Ostravě a v Brně. Jeho manželka Erna von Thun se narodila v Solingenu v Německu, až do své svatby v roce 1933 pracovala jako sekretářka na hlavním velitelství Armády spásy v Praze. Na konci 40. let se manželé Korbelovi s celou rodinou chystali k odjezdu do Jižní Afriky, kde měli začít misijní práci. Den před odjezdem do ciziny v říjnu 1949 byl Josef Korbel zatčen agenty StB, uvězněna odsouzen. Po propuštění byla z něj fyzická i psychická troska. Nemohl najít žádnou práci, jenom fyzickou, a pokud nějakou našel, omdléval při ní, což vedlo k jeho zranění. Korbelovi měli tři děti: Borise Helmutha, Alenku Eriku a Viktora Gothartta. Jako následek věznění trpěl nekontrolovatelnými změnami nálad, byl hrubý na svou ženu a děti, takže se ho báli. Postupem času se ale jeho stav zlepšil, nalezl si zaměstnání jako průvodčí a potom řidič tramvaje. Jeho rodina ovšem nadále trpěla, nepřímým důsledkem komunistické šikany pak byla i smrt nejmladšího syna při vojenské službě. V roce 1968, po potlačení ,,Pražského jara“ emigrovala celá rodina na západ. Od května 1969 stáli Josef a Erna Korbelovi v čele sboru Armády spásy v Arbonu ve Švýcarsku. V roce 1971 byli přeloženi do Chicaga, kde pracovali jako evangelisté. V roce 1973 odešli do důchodu, ale ve své práci pokračovali. Konali evangelizační práci i v Austrálii, na Novém Zélandě, na Karibských ostrovech a na Havaji. Během evangelizace v St. John na Novém Foundlandu v r. 1980 Erna náhle zemřela. Josef Korbel žil v Coloradu v USA. V 80. letech mohl znovu navštívit svou rodnou zem. Po sametové revoluci žil v Praze. Zemřel roku 2002. /Skutečný příběh vězně z komunistických lágrů/

Sdílet na signálech