Mezi různými hodnotami lidského života radost má v sobě něco, co činí člověka šťastným a spokojeným. Je lékem na tmavé a nejisté dni našeho života. A lze ji nalézt v našem každodenním žití. Dává sílu tam, kde se objevuje strach, smutek, úzkost a beznaděj. Kdo má v sobě radost, ten je jako magnet. Přitahuje k sobě, mění perspektivu našeho myšlení a vnímání sebe, okolí a světa. Kdo má v sobě radost ten je jako slunce, které ohřívá, dává teplo a dobrou náladu. S takovým člověkem si rádi povídáme, společně trávíme čas, společně děláme různé dobré věci... Ale najít někoho takového není dnes jednoduché. Současná doba nám nedovoluje se radovat! Má jiné priority. Jaké? Ať si každý sám odpoví. Možná je na tomto světě hodně lidí, kteří v sobě radost mají, ale navenek ji neukazují. Starosti, problémy, zranění... nedovolují, aby tu radost v sobě objevili a s ostatními se o ni rozdělili.

 

Papež František jednou zmínil, že „život bez radosti je jako jídlo bez chuti.“ Je, ale nechutná. I nejkrásnější věci tohoto světa nejsou schopné člověka učinit radostným – šťastným, pokud on sám neodhalí, odkud je může čerpat. A pravá, skutečná radost, stojí na jiných základech, než pouhé veselí či opaku smutku. V Písmu svatém je radost vždycky spojena z blízkostí Pána, s Jeho přítomností, protože On je samo dobro. To Bůh je zdrojem a dárcem pravé radosti, která činí člověka šťastným a spokojeným navzdory různým útrapám, nepochopení a pronásledování. Život s Ním nám dává smysl a činí nás lidmi potřebnými pro druhé. Díky Bohu začínáme chápat co je v životě důležité, čemu máme dávat přednost a poznáváme svou identitu.

 

Jeden profesor stál před třídou, kde měl hodinu filozofie. Vzal velikou, prázdnou láhev od okurek a začal ji plnit golfovými míčky. Po úplném naplnění se zeptal studentů, zda je láhev plná. Oni souhlasili, že je. Profesor vzal krabičku s kamínky a vysypal je do lahve a zlehka s ní zatřásl. Kamínky spadly do volných míst mezi golfové míčky. Znovu se zeptal studentů, zda je láhev plná. Opět řekli, že ano. Profesor vzal krabici s pískem a vysypal do lahve. Samozřejmě, že písek všechno zasypal. Znova se zeptal, zda je láhev plná. Studenti odpovídali souhlasným „ano.“ Profesor potom vzal dva šálky kávy a vylil kávu do lahve, čímž zaplnil volné místo mezi pískem. Studenti se smáli. „Teď“ - řekl profesor, když smích utichl, „chci, abyste uznali, že tato láhev představuje váš život. Golfové míčky jsou důležité věci: rodina, děti, zdraví, přátelé a oblíbené zájmy. Pokud byste ztratili všechno ostatní a jen tyto věci by zůstaly, váš život by byl ještě stále naplněný. Kamínky jsou další věci, na kterých záleží: práce, dům a auto. Písek je všechno ostatní – maličkosti. Pokud dáte písek do flašky jako první – pokračoval profesor – nezůstane v ní místo na kamínky a golfové míčky. Totéž platí o životě. Jestliže spotřebujete všecek svůj čas na maličkosti, nikdy nebudete mít prostor na věci, které jsou pro vás důležité. Takže - věnujte pozornost věcem, které jsou nezbytné pro vaši radost. Hrajte si se svými dětmi, najděte si čas na zdravotní prohlídky, pozvěte manžela či manželku na večeři. Vždy bude dostatek času na uklizení domu či opravení odpadu. Nejprve se postarejte o „golfové míčky“ - o věci, na kterých vám záleží. Stanovte si priority. Zbytek je jen písek.“ Jedna studentka se zeptala, co v tom znázornění přestavovala káva. Profesor se usmál: „Jsem rád, že jste se zeptala. Ta vám jen ukazuje, že bez ohledu na to, jak plný se vám zdá váš život, vždy je prostor na pár šálků s přítelem.“

 

Kéž se v životě každého z nás každý den naplňují slova, která jednou řekl Apoštol Pavel Soluňanům: „Stále se radujte. Bez přestání se modlete. Ve všech životních podmínkách děkujte (Bohu). Tak to Bůh pro vás chce v Kristu Ježíši. „ (1 Sol 5,16 – 18) Přeji Vám, aby radost byla Vaší silou v tomto – pro nás občas divném a nepochopitelném – světě.