Komentář k Lk 21,5-11:
K překvapení učedníků nedává Ježíš pevný termín „kdy se to stane“. Poukazuje na znamení. Dokážu odolat svůdným řečem naší doby a jít jen za ním?
Péťa letí ve škole po chodbě a jen tak tak, že nesrazí ředitele. Ten ho chytí za límec a dává mu lekci: „Teď se pěkně vrátíš, v klidu půjdeš okolo mě a pozdravíš mě tak, jak to dělá tvůj tatínek, když se potká se svými známými.“ Péťa se o několik kroků vrátí, nacpe si ruce do kapes, dojde k řediteli, praští ho po zádech, až mu poskočí na nose brýle a na celou školu řve: „Nazdar, starej brachu, sto let jsem neviděl tvoji plešatou kebuli, ty ještě žiješ?“
