kostel sv. Maří Magdalény

O místu:

Katolický kostel v Olešné u Nového Města na Moravě zaujímá dominantní místo v obci. Nachází se na vyvýšeném prostranství v horní části návsi. Kolem kostela je v současné době oplocený pozemek, který do konce 18. století sloužil jako hřbitov.

Z východní strany pod svahem teče potok Olešná, ze strany severo - západní uzavírá prostranství někdejší selská usedlost čp. 26 a ze strany jižní fara postavená v roce 1786. Před postavením nynější silnice z Bystřice nad Pernštejnem na Nové Město na Moravě v roce 1928, bylo prostranství fary přímo spojeno s bývalým panským dvorem, který byl vytvořen ze staré rychty (před rokem 1668). Presbytář kostela je orientován na východní stranu. Doklady o existenci kostela ve středověku nemáme, až na zápis ze zemských desk brněnských z roku 1369 (ZDB V, č. 277).

Poprvé jej uveřejnil rajhradský benediktin Tomáš Řehoř Wolny (Volný) v šesti svazkovém, německy psaném díle "Markrabství moravské, topografický a historický popis", vydaném v Brně v létech 1835 - 1846. Podle zápisu v ZDB V, 277 plebán (farář) Vojšín z Olešné postoupil Vojtěchovi, synu Vlčkovu, dvůr s lesy a příslušenstvím. Volný to považuje za první písemnou zprávu o naší obci a důkaz toho, že v roce 1369 již byl v Olešné kostel a farář, protože v jiných vesnicích toho jména žádný kostel nestál. Tento názor pak převzal i olešenský farář Leopold Pauza (v Olešné působil v létech 1804 – 1812), který zprávu z roku 1369 zapsal do farní kroniky, do poznámky u strany 1. Další badatelé tuto zprávu přebírali, i olomoucký profesor L. Hosák.

Založení obce Olešná lidmi přišlými z jižní Moravy, můžeme klást do let 1230 až 1300. Kostel proto mohl existovat již před rokem 1369. O přifařených obcích jsou první zprávy dřívější. V listině markraběte Přemysla najdeme Štěpána ze Zubří již v roce 1247, v roce 1348 připisuje Jimram de Lapide (ze Zubštejna) mezi jinými statky i vše co měl, in Polecthe (Pohledce) Ješkovi a Benešovi z Boskovic.

V roce 1376 je zápis v zemských deskách o kupu poplužního dvora v Rozsíčce Filipem de Krždl (Křídel), od Matouška z Nové Vsi. Přes to nelze zjistit žádného faráře olešenského jménem ve starých listinách kromě jediného, plebána Vojšína z Olešné, který podle zápisu zemských desk postoupil v roce 1369 Vojtěchovi, synu Vlčkovu dvůr s lesy a příslušenstvím. Teprve od roku 1552 se dochovaly první písemné zmínky. Týkaly se odkazů olešenskému záduší, jež jsou zaznamenány v pernštejnské pozemkové knize (založené v roce 1544) a v sirotčí knize (založené v roce 1551) u vesnic Olešná (fond C 17, kn. č. 16394), Zubří a Pohledec. Další zmínku o existenci kostela v Olešné máme ze zprávy o převodu novoměstského panství na Viléma Dubského z Třebomyslic v roce 1587, kdy je oceněno kostelní podací náležející pánu statku (panství) hodnotou 2 zlaté. Bylo tedy asi založeno pány z Pernštejna. V gruntovních knihách lze najít již v této době odkazy k olešenskému záduší, ale o farářích není nikde zmínka. Lze tedy soudit, že již tehdy byl kostel jen filiálním při faře v Novém Městě na Moravě.

Farář tu nebyl ustanoven ani kardinálem z Ditrichštejna, který byl majitelem novoměstského panství v létech 1624 -1636, ani vrchností, která sídlila v zámku v Olešné, rytířem Volfgangem Ludvíkem Hetzerem z Aurachu. Olešnou dostal věnem při sňatku s Johanou Františkou, dcerou Šimona Kratzera ze Schönsperku, který koupil novoměstské panství v roce 1638 od Maxmiliána knížete z Ditrichštejna, dědice kardinálova. Když majitel zámku v Olešné v roce 1672 zemřel, stal se novým majitelem zámku a vesnice Olešné Zdeněk Václav Lev z Rožmitálu. Oženil se s vdovou po Hetzerovi, vroce 1672. Svědčí o tom i vizitační zpráva z roku 1662 a zápis děkanské matriky velkomeziříčské z roku 1672, kde není žádná zmínka o faráři v Olešné. Tehdy byly k olešenskému záduší přifařeny obce Olešná, Křídla, Zubří, Pohledec a Divišov, odkud se odedávna pohřbívali zemřelí na hřbitově kolem kostela v Olešné, jak o tom svědčí zápis velkomeziříčské děkanské matriky z roku 1672.

Byly tedy osudy olešenské farnosti od druhé poloviny 16. století vázány na farnost novoměstskou až do doby, kdy byla v Olešné zřízena samostatná lokalie v roce 1785.

Po třicetileté válce (1618 – 1648) byl tak velký nedostatek kněží, že farář v Novém Městě na Moravě spravoval čtyři farnosti: Nové Město, Olešnou, Herálec a Německé (Sněžné). Bylo to celkem 23 vesnic a dopravním prostředkem byl kůň nebo koňský povoz. V Olešné se tenkrát konaly služby Boží jen dvakrát do roka, na Provodní neděli (první neděle po velikonocích) a na den svaté Maří Magdalény.

Na příkaz olomouckého biskupa Karla z Lichtenštejna podával novoměstský farář Tomáš Molitorius v roce 1672 podrobnou zprávu o novoměstském farním kostele a filiálních kostelech. Mimo jiné tam píše:"Druhý filiální kostel se nachází ve vsi Olešné. Za patronku má sv. Maří Magdalénu. Jsou k němu připojeny mimo ves Olešnou, ves Křídlí, ves Pohledec, ves Zubří, ves Divišov, ale tato jen pohřbíváním." Vypočítává dávky a desátky ze všech těchto obcí, z Divišova dávali jen dobrovolně, "nebol patří jinam a jen s pohřby a na bohoslužby do Olešné docházejí."

Protože kněz mohl tenkrát sloužit denně jen jednu mši svatou, rozdělil si farář Molitorius nedělní bohoslužby takto: Po dvě nedělě doma (v Novém Městě), třetí v Německém, nato zase dvě neděle doma a třetí v Olešné, zase po dvě doma a třetí v Herálci. Mimo tento pořádek pak v Olešné na kostelní pouť ve svátek sv. Maří Magdalény, o vánočních svátcích před nebo po Zjevení Páně, druhou neděli po velikonocích a třetí neděli po Svatém Duchu, Počet bohoslužeb v Olešné tedy podstatně vzrostl.

Zprávy o kostele ve vizitačních zprávách

O tom, jak kostel vypadal, se dovídáme z vizitační zprávy z roku 1662, tedy z doby, kdy byl v Olešné zámek a sídlila tu vrchnost, rytíř Volfgang Ludvík Hetzer z Aurachu. Olešná byla malým samostatným panstvím. Byl dosti zachovalý a potřebami slušně opatřený, byl však odkázán jen na almužny. Vedle hlavního oltáře s vlastním obětním kamenem, který se sem dovážel a byl posvěcen roku 1625 světícím biskupem Hynkem Ignácem z Kolovrat, měl kostel dva prosté postranní oltáře, prázdnou kamennou křtitelnici, těžký a vzácný pozlacený kalich s patenou. Dále tři starobylé zvony, vlastní matriku, dva páry cínových svícnů, dvě cínové konvičky s podnosem, kasuli (vrchní liturgický oděv kněze – ornát) s příslušenstvím, nový misál a psanou agendu (soupis obřadů).

Další zpráva o kostele je ve vizitační zprávě z roku 1778, tedy o 116 let později. "Je to filiální kostelík, o kterém se neví, kdy byl postaven ani kým byl posvěcen. Zasvěcení se slaví v neděli po svatém Martinu vyznavači, zasvěcen je Marii Magdaléně. Je zděný, ale sešlý, v kněžišti klenutý, v lodi s dřevěným stropem, má šindelovou krytinu. Nemá ani křtitelnici, ani zpovědnici, kúr pro hudebníky je dřevěný a má positiv (harmonium, nebo malé varhany bez pedálů). Sakristie na levé straně je zděná a vystupuje se z ní na kazatelnu na téže straně. Podlaha je cihlová. Kryptu kostel nemá. Hřbitov je kolem kostela, je obehnaný zdí se šindelovou střechou a je na něm střídání po deseti létech.

Kostnice je zděná, krytá šindelem, ale zpustlá. Věž je od kostela oddělená, stojí mimo hřbitov, je roubená ze dřeva a jsou na ní tři prastaré zvony. Největší vážil 480 kg a měl nápis: "Ke Czti a Chwale Boží odemě Adama Konwarze tento zvon delany gest v Mezriczi anno 1568". Na zvoně byl patrný znak pánů z Pernštejna, kterým v té době patřilo novoměstské panství, a tedy také Olešná. Zvon v roce 1846 pukl, přelit byl v roce 1854. Prostřední zvon vážil 280 kg a měl nápis: "Ke Czti a Chwale Boží k Swolanj Slowa Božího skrze Mistra Jakuba anno 1553. Tento zvon v roce 1803 (v prosinci) pukl a stal se nepotřebným. Nákladem náboženského fondu a příspěvků farníků byl přelit v Brně. Poprvé zvonil na svátek Boží Tělo v roce 1807.

Malý zvon vážil 65 kg a měl nečitelný nápis. Nečitelnost si lze vysvětlit také použitým písmem (gotická minuskule) a - častým používáním zkratek a ligatur. Z toho může plynout, že tento zvon mohl být ještě starší. Pernštejnský znak napovídá, že zvony mohl pořídit sám pán, který měl nad kostelem patronát.

Kostel měl dřevěný oltář, na kterém byl obraz sv. Maří Magdalény, který obec pořídila v roce 1749.

Na oltáři byl dřevěný kříž, 6 cínových svícnů, 2 andělé. Z obrazů v kostele nebyl žádný zvláště cenný. Z potřeb měl kostel stříbrný, pozlacený kalich 40 lb (lb je značka pro libru = 0,453 kg, což ovšem není možné, nebol by kalich musel vážit přes 18 kg. Zřejmě šlo o jinou váhovou jednotku nebo chybný zápis).

Dále měl kostel 2 barevná a 1 černé mešní roucho. Vydržovala jej kostelní pokladna, která tehdy měla dost značné jmění, 1 742 zlatých 42 krejcarů a 1 denár majetku. V roce 1778 byl tedy kostel filiální, fara neexistovala.

Tajné nekatolictví ve farnosti a kraji

V kraji se udržovalo dlouho tajné nekatolictví. Majitel novoměstského panství František Maxmilián Kratzer byl těžce svírán svými věřiteli a nedbal o to, aby potlačil tajné náboženské úkony těch, kteří setrvávali ve víře svých předků. Naopak vábil sem nekatolíky ze zištných důvodů, aby je mohl za poskytnutou ochranu využívat. Svědčí o tom výpovědi dělníků při hamrech v roce 1679. Mnohým se žilo velice těžko, raději svoje chalupy, při kterých nebyla žádná pole a jiné obživy opouštěli.

Farníci nebyli řádně zajištěni službami Božími, za letní a zejména zimní nepohody se nemohli dostat do vzdálených kostelů. Děti nebyly dostatečně vyučováni v náboženství, nemocným nebylo možno vždy posloužit svátostmi. Obyvatelé byli odkázáni sami na sebe při vykonávání náboženských úkonů. Žili téměř bez nich, nebo se oddávali bludům.

Tajné nekatolictví se udržovalo i občasnými návštěvami luteránských predikantů. Novoměstský farář Molitorius si trpce stěžuje na tyto poměry v zápisech úmrtní matriky Pohledce, kdy mu nemocní na smrtelném loži odmítají přijmout duchovní útěchu, nebo je nemohl zaopatřit, protože nedostal o nemocných včas zprávu. Někdy se mu s jistými potížemi podařilo až na smrtelné posteli pohnout nemocného k přestupu na katolickou víru.

Tyto případy jsou časté zejména na horách v okolí Fryšavy, Herálce a Německého. Ale i poblíž Vlachovic, Rokytna, na Studnicích, i v Novém Městě na Moravě.

Z farnosti Olešná se našel zápis z roku 1674 o poustevníkovi Janu Malém z Pohledce, který ke zpovědi nechodil a svátost nepřijal. Z roku 1676 o luteránce Anně Čéškové ze Zubří, která zemřela bez svátostí a o níž farář nedostal včas zprávu, když byla nemocná. Oba byli pohřbeni podél hřbitovní zdi. Dále se z farnosti olešenské našel zápis o Vavřínu Krejčím ze Zubří, který byl v nemoci v roce 1677 obrácen na katolickou víru0

V Olešné se tajní nekatolíci scházeli na shromáždění ve spodní části vesnice v domě čp. 38. V domě jsou dvě místnosti odděleny od chléva a komory úzkou chodbičkou. Na konci chodby jsou postranní dveře, vedoucí do polí, kudy se na shromáždění přicházelo.

Tyto zápisy je možné sledovat až do roku 1683.

Za nové vrchnosti Ferdinanda knížete z Ditrichštejna a pak za vedení novoměstského panství ústavem šlechtičen Marie školské z Brna, se poměry poněkud zlepšily. Kolem roku 1680 byl chycen na panství tajný predikant Václav Trojan. Na účet panství byl dopraven do Brna. Vrchnost zakročovala již přísněji proti nekatolíkům. Jejich výslechem se zjistilo, že v roce 1710 přišel do kraje luteránský predikant z Čech a v Olešné podával večeři Páně luterským způsobem. Zmizel beze stopy dřív, než se o něm vrchnost dověděla. Mezi vyslýchanými byli z Olešné Pavel a Václav Punčocháři a Vavřín Smejkal, kovář v Novém Městě na Moravě.

V roce 1729 se hledali u poddaných nekatolické náboženské knihy. Ve farnosti olešenské byly nalezeny dvě u dvou sousedů v Olešné, další dvě u křídelského rychtáře Josefa Kameníka. V roce 1756 byla nalezena nekatolická kniha u Matěje Lankaše v Zubří čp. 30. Tehdy byla konečně uznána nemožnost řádného náboženského života poddaných,a tak s pomocí vrchnosti došlo k zřízení v roce 1750 lokálie v Německém (Sněžném) a v roce 1765 v Herálci. V roce 1786 bylo zřízeno v Novém Městě na Moravě děkanství.

Všechny tyto snahy o zaopatření lidu řádnými bohoslužbami a možností lépe nábožensky žít, byly již opožděny. V lidu se udržovala vědomost o staré víře z dob husitství a po něm přišlého luteránství, která byla živena tím, že lidé byli mnohde odkázáni jen na vlastní náboženské potřeby. Byli podporováni občasnými návštěvami emisarů většinou z Pruska. Vedle náboženského poslání měli i politické, povzbuzovat lid k odporu proti Habsburkům, na prospěch pruského krále.

A tak když konečně císař Josef II. v roce 1781 vydal svůj toleranční patent, ne v starostlivosti o náboženský život nekatolíků, ale spíše proto, aby čelil politickému ovládnutí ze strany Pruska. V kraji se projevil plnou měrou odpad od katolické víry, podněcovaný hlavně odporem k vrchnosti, která poddané utiskovala. V Olešné se přihlásilo k helvetskému vyznání 11 rodin s 55 příslušníky, v Křídlech 10 rodin s 64 členy a v Zubří 31 rodin se 173 osobami, v roce 1782. Při popsání lidu na novoměstském panství v roce 1786 napočetli v Olešné 245 katolíků a 71 osob helvetského vyznání, v Křídlech 176 katolíků a 69 helvetů a v Zubří 121 katolíků a 179 evangelíků. Byl tedy v olešenské farnosti, kdy byl Pohledec již přifařen k Novému Městu, poměr obyvatelstva dle vyznání 542 katolíků a 319 evangelíků.

V této době došlo k jednání o zřízení dalších katolických farností na novoměstském panství. Vrchní úřad navrhnul 20. října 1782 zřízení nových far

na Fryšavě, Křižánkách, Odranci, Rokytně a v Olešné z náboženského fondu. Mimo Olešnou tu nebyl ještě jiný kostel, který však byl na spadnutí. Navrhovali přidělení Kadova a Třech Studní k Fryšavě, Cikánku u Svratky a Milovy ke Křižánkám, Koníkov a Věcov k Odranci, Studnice a Vlachovice k Rokytnu. Zubří a Křídla k Olešné. Ze sousedních panství by se mohlo přidělit Sklené k Fryšavě, ke Křižánkám česká strana uvedených obcí, k Odranci Míchov a Roženecké Paseky a k Olešné Divišov. Od návrhu na zřízení fary v Rokytně upustili pro malou vzdálenost od Nového Města na Moravě.

Z návrhu bylo uskutečněno jen zřízení nových lokálií na Fryšavě a v Olešné v roce 1788 respektive 1785, z náboženského fondu. Kostel v Olešné bylo nutno rozšířit a pro lokálního kaplana, kterým se stal bývalý mnich zrušeného cisterciáckého kláštera ve Žďáře nad Sázavou, Robert Fixa, rodák z Poličky, zřídit byt, postavit novou faru.

Dále bylo nutno kostel i uvnitř řádně opravit. Ke stavebním pracím byli podle tehdejších zákonů povinni poddaní dodat potažní práce (sedláci), ruční práce (podruzi). Vrchnost stavební materiál a náboženský fond byl povinen zaplatit řemeslné práce.

Změny za císaře Josefa II.

Do církevního života velmi zasáhly radikální změny za císaře Josefa II., který vládl v létech 1780 - 1790. Tento velký stoupenec tehdy módního "osvícenství" vydal v roce 1781 toleranční patent, o kterém je již psáno. Nekatolíci si mohli stavět kostelíky (modlitebny), které však nesměly mít věže, zvony a vchody z ulice. Císař Josef II. zrušil velké množství klášterů (na Moravě 38), nařídil odsvětit mnoho kostelů a kaplí, z nichž některé byly prodány, jiné zbořeny. Zařízení zrušených klášterů, včetně velkých knihoven, se prodávalo ve veřejných dražbách.

Velké množství nenahraditelných stavebních a kulturních památek tak bylo zničeno. Jediným kladem bylo, že z utržených peněz byla založena "Náboženská matice" (Náboženský fond) na zřizování nových far, opravy a stavby kostelů a far. Některé náboženské reformy a zákazy císaře Josefa II, byly tehdejším obyvatelům nepochopitelné o Zakázal například pouti do vzdálenějších míst, což nejvíce postihlo na Moravě sv. Hostýn. Chrám byl v roce 1787 odsvěcen, vnitřní zařízení předáno do okolních kostelů, střecha stržena a chrám byl prodán za pouhých 276 zlatých. Bylo zakázáno zřizovat Boží hrob a slavit Vzkříšení, konat pobožnosti mimo kostel, byl stanoven i počet svící, které směly při bohoslužbě hořet, a další.

Nejvíce byli lidé pobouřeni nařízením o pohřbech. Ekonomičtí fanatici a císař nařídili, aby každá farnost měla jen jednu rakev, (aby se ušetřilo dřevo, kterého tenkrát byly plné lesy). Zesnulí měli být jen zašiti do plátna, ve farní rakvi doneseni na hřbitov, tam z ní vyňati a uloženi jen v plátně do hrobu (plátno se mohlo používat, protože se tím podporoval vznikající průmysl). Lidé většinou neposlechli a pochovávali své drahé v noci v rakvích. Hřbitovy kolem kostelů měly být zrušeny a vybudovány nové za městy a vesnicemi...

Zpracoval Josef Dvořák, varhaník 

Nejbližší události v místě (rozmezí od 25.3. do 4.4.2023)