Ave Maria! Buď pozdravena Maria, bolestná Matko mého Pána Ježíše Krista. Buď pozdravena, Matko, jejíž srdce bylo proniknuté mečem utrpení. Buď pozdravena Ty, která jsi měla účast na utrpení našeho Pána a která jsi spoluvykupitelkou lidského rodu.

Přicházím dnes k Tobě, Maria, abych další první sobotu měsíce spolu s Tebou rozjímal růžencová tajemství. Dnes mě vede cesta růžencových tajemství ke Kristu korunovanému trním. Moje Matko, co jsi prožila, co jsi cítila, když jsi uviděla svého Syna, Božího Syna – s trnovou korunou? Jak strašná bolest musela pronikat do hloubi Tvého neposkvrněného, milujícího srdce?

Vojáci upletli z trní korunu, vsadili mu ji na hlavu, oblékli ho do rudého pláště, předstupovali před něj a provolávali: ,Buď zdráv, židovský králi!´ a bili ho (J 19, 2-3). Takto o korunování Ježíše trním psal sv. Jan Evangelista. Tak málo o tak velkém utrpení! Ale což není utrpení tajemstvím? Je! Tajemství svého srdce a utrpení odhaluje Pán Ježíš před těmi, které si volí za své důvěrníky. Jsou to ti, kteří Ježíše milují a mají srdce i duše otevřené k přijetí toho, s čím se jim Pán svěří. Ke spoluúčasti na jeho utrpení.

Maria, Tobě Ježíš nejvíc odhalil tajemství hodin svého utrpení. Tobě dal největší účast na svém utrpení. Vím, Maria, že jsi ve svém Neposkvrněném Srdci cítila každou Ježíšovu bolest, každé jeho tělesné, duševní i duchovní utrpení. Nemusela jsi být blízko Ježíše tělesně, protože celou dobu jsi s ním byla tak velmi spojená vírou a láskou svého Neposkvrněného Srdce, že jsi ustavičně přijímala milost spoluutrpení s Ježíšem.

Viděla jsi, Matko, kruté bičování Ježíše. Cítila jsi ve svém srdci a možná i v těle každou ránu bičem. A potom jsi viděla, jak vojáci vlečou zbitého Pána, aby ho dál týrali. Jak velká byla jejich krutost a jak velké Tvoje spoluutrpení! Matko, co jsi viděla očima své duše, když jsi spatřila hrozivou trnovou korunu na Ježíšově hlavě? Jsi přece Ježíšova Matka. Nosila jsi Ho pod srdcem, a potom po narození jsi o Něj pečovala tak, jako každá matka pečuje o svoje nemluvně. Stotisíckrát jsi ve svých rukou držela malou hlavičku Božího Dítěte. Hladila jsi Ježíše po hlavě, líbala na čelo, česala a myla Jeho vlasy. Pomyslela sis někdy, že ta milovaná, Nejsvětější Hlava bude tak strašně poraněna, posmívána a ponížena? Nejsvětější Hlava Spasitele! Ty, Matko, jsi byla tolik let s Ježíšem a jako nikdo jiný jsi znala jeho moudrost, velikost Spasitelova rozumu. Viděla jsi, jak velice byl lidský Ježíšův rozum naplněný Božím světlem, Boží moudrostí. A nyní se díváš a vidíš hrůznou trnovou korunu, vlastně (jak vypovídají výzkumy turínského plátna) trnovou čepici pokrývající Nejsvětější Hlavu Spasitele a působící mu nepopsatelnou bolest. Dlouhé, ostré trny se zarývají do hlavy, oči jsou zalité krví a Ježíš cítí prudkou bolest. Jako by toho nebylo dost, vojáci v šílenství svého hříchu se ještě Ježíšovi posmívají, bijí ho po tváři a v krutém výsměchu ho nazývají králem! Maria, jakou láskou, jakou pokorou muselo tlouct Tvé srdce, když jsi viděla Ježíše s takovou bolestí, a tak poníženého, přijímajícího utrpení s plnou podřízeností Boží vůli z lásky k člověku! Boží Matko, dovol mi spolu s Tebou se zahledět na Ježíše korunovaného trním. A dovol mi, Panno Maria, se spolu s Tebou modlit a spolucítit bolest trnové koruny mého Pána.

Tradice rozjímání o Pánově umučení učí, že Ježíšovo utrpení spojené s korunováním trním je náhradou za hříchy lidského rozumu. Je jich tak mnoho! Právě pýcha lidského rozumu působí, že odmítáme Boha a místo Boží moudrosti zavádíme naše prázdné a hříšné lidské argumenty. V lidském rozumu vznikají myšlenky plné žárlivosti, závisti, zloby, chtivosti, podvodu a odmítnutí Boha. Ne nadarmo učí sv. Pavel, že člověk se obrátí změnou způsobu smýšlení.

Ó, Panno Maria, Ty jediná jsi svými myšlenkami nikdy neurazila a nezranila Boha. Tvůj rozum byl vždy plně podřízený Božskému rozumu a Božské moudrosti. Když jsi spolu s Ježíšem prožívala Jeho utrpení, zažívala jsi duchovně to, co Ježíš zakoušel tělesně. Zažila jsi tedy, Maria, i bolest trnové koruny.

Panno Maria, nikdo nemůže lidskými slovy popsat utrpení Ježíše a Tvé utrpení spolu s Božským Synem. Ale Pán Ježíš někdy mystikům o svém utrpení povídá. Odhaluje část tajemství. Boží služebnice Luisa Piccaretta, mystička, jež měla z Boží vůle zvláštní účast na Pánově utrpení, takto popsala, jak Ježíš trpěl při korunování trním: „Můj oslavený Ježíš mi říká: Dítě moje, odvahu. Ať neujde tvojí pozornosti nic z mého utrpení. Pilně sleduj moje učení. Musím ve všem člověka přetvořit. Hřích ho zbavil koruny a korunoval ho takovou nemilostí a zmateností, že se nemůže přiblížit k mému majestátu. Hřích ho zostudil a způsobil, že ztratil všechna práva na čest a slávu. Proto také chci být korunován trním, abych vložil korunu na čelo člověka a vrátil mu všechna práva na čest a slávu. Před mým Otcem budou moje trny reprezentovat a hlásat odpuštění za tolik hříchů spáchaných v myslích, zejména hříchu pýchy, a budou hlásat světlo pro každou stvořenou mysl, rovněž pak budou prosit, abych nebyl urážen. Proto se ke mně připoj, modli se a konej zadostiučinění spolu se mnou.

Korunovaný Ježíši, Tvoji nepřátelé s Tebou nemají soucit, nutí Tě, abys usedl. Házejí na Tebe purpurový plášť. Berou trnovou korunu a s ďábelskou zuřivostí ji nasazují na Tvoji slavnou hlavu. Potom rány holí vrývají trny do Tvého čela, a ty propichují Tvoje oči, Tvoje uši, Tvoji hlavu a dokonce vzadu Tvoji šíji. Moje lásko, jaká je to agonie! Jaké nevyslovitelné utrpení!

Po Tvojí tváři teče krev tak, že už není vidět kromě krve nic. Ale zpoza těch trnů a krve prozařuje Tvá nejsvětější tvář, září mírností, pokojem a láskou. A kati, kteří chtějí naplnit dílo tragédie, Ti kladou na oči pásku, do ruky dávají hůl jako berlu a začínají se Ti posmívat. Zdraví Tě jako židovského krále, bijí do koruny, políčkují Tě a volají: Hádej, kdo tě uhodil!

Ty zůstáváš tichý a konáš zadostiučinění za ambice těch, kteří chtějí získat království, důstojnost a pocty, i za ty, kterým se takových poct dostává, ale nejednají správně, stávají se příčinou zkázy lidskosti a duší jim svěřených, a tyto špatné příklady jsou důvodem, že se ostatní obracejí ke zlému a přivádějí duše k zatracení.

Tou holí, kterou držíš v ruce, konáš zadostiučinění za tolik prázdných, bezduchých skutků, častokrát konaných i se zlým úmyslem. Urážkami a oslepením konáš zadostiučinění za ty, kteří se vysmívají nejsvětějším věcem, diskreditují a profanují je, zadostičiníš rovněž za ty, kteří zaslepují oči své inteligence proto, aby neviděli světlo Pravdy. Těma zavázanýma očima pro nás získáváš milost, abychom sňali ze svých očí blánu zaslepenosti vášněmi, bohatstvím a požitkem.

Můj Králi Ježíši, Tvoji nepřátelé pokračují ve svých útocích. Krve, jež teče z Tvé nejsvětější hlavy, je tolik, že se dostává do úst a způsobuje, že Tvůj milý hlas ke mně nepřichází zřetelně a nemohu dělat to, co děláš Ty. Proto se vrhám do Tvé náruče, chci zvednout Tvoji hlavu, proráženou a probíjenou, chci vložit svou hlavu pod ty trny, abych mohl pocítit jejich rány.

Ale když to říkám, Ježíš mě volá svým pohledem lásky a já se přitisknu k Jeho srdci a snažím se pozvednout Jeho hlavu. Ach, jak je příjemné být s Ježíšem, i mezi tisícovkou tortur! A on se ke mně obrací: Dítě moje, ty trny praví, že chci být ustanovený králem každého srdce. Všechny jsou mé. Vezmi ty trny, probodni jimi svoje srdce a učiň, aby ses zbavila všeho, co mi nepatří. Ponech jeden trn ve svém srdci jako pečeť na znamení, že jsem Tvým Králem, a že nedovolíš, aby se tam vmísilo cokoli jiného. Pak jdi ke každému srdci a protni je, abys z nich odstranila všechen pach pýchy a zkaženosti, jaký obsahují; ustanov mě Králem všech.

Ach, můj Králi Ježíši, obklop mě trny, ať mě hlídají, chrání a učiní, že budu celá patřit Tobě.” Maria, uvnitř cítím, ač to nedovedu vypovědět, Tvoji bolest a Ježíšovo utrpení. Tvoje Neposkvrněné Srdce, Maria, je nejen proraženo trním, ale je skrz probodeno mečem bolesti a utrpení. Prosím, Maria, zastav mě u svého srdce. Uč mě rozjímat Pánovo utrpení, aby Ježíš nebyl osamocený, aby moje hříchy nebyly příčinou jeho strašného utrpení. Maria, pokorná Matko, uč mě pokoře srdce. Uč mě podřizovat svůj rozum, svoji vůli, přání, myšlenky i činy nejsvětější Boží vůli. Kéž mě nesvede pýcha rozumu. Maria, buď mi průvodkyní na cestě víry a pokory. Pomoz mi tak žít, tak se modlit a sloužit, abych mohl každý den v plné podřízenosti Boží vůli pod Tvojí mateřskou péčí těšit Ježíše. Ave Maria. Amen.