V současné době stále častěji slyšíme z lidských úst slova: „Nemám čas, nezvládám, jak rychle utíká tento čas.” Naopak Afričané, ti čas mají. Často říkají nám Evropanům: „Vy máte hodinky a my máme čas. ” V té větě je hodně pravdy, protože tam čas plyne úplně jinak. Někdy se zdá, že se čas v Africe zastavil. Tam lidé žijí na jiné úrovni. Žijí šetrně a skromně. Často jim chybí hodně věcí, jako například voda, jídlo, vzdělání, elektřina, počítače, internet a mobily. Většina z nich jsou lidé chudí. Nechybí jim pouze jedno: čas, oni mají čas. Mají čas pro sebe, mají čas, aby se zastavili, potěšili se z drobných věcí, mají čas být spolu. Nejsou tak nervózní jako my, Evropané. Vzpomínám si na jednu krátkou reportáž polského autora Ryszarda Kapuścińskiego z knížky o Africe. Lidé na zastávce čekají na autobus. Trpělivě stojí a čekají. Povídají si mezi sebou, baví se o různých věcech. Nikdo z nich není nervózní, protože všichni dobře vědí, že tento autobus za chvilku přijede. Někdy ta chvilka trvá 5 minut a někdy 2 hodiny nebo i víc. Jsou schopni čekat dokonce dva dny, protože mají čas a také ví, že autobus přijede.
A jak je to s námi? Jak to vypadá v našem životě? Máme čas nebo ho nemáme? Mohlo by se nám zdát, že podmínky, ve kterých žijeme, jsou výborné. Žije se nám moc dobře. Máme práci, rychlá auta, počítače, chytré mobily, tablety, krásné domy a zahrádky, vysoké vzdělání, je u nás mír, nejsme pronásledováni muslimy jako Afričané. Myslím si, že nikdo z nás nemá hlad. Ba dokonce by někteří chtěli zhubnout, ztratit nějaké to kilo. Máme všechno, co k životu potřebujeme. Ale chybí nám jedno, chybí nám čas. My prostě nemáme čas. Máme krásné hodinky, ale nemáme čas. Máme peníze, ale nemáme čas. Uvědomme si, že čas je veliká hodnota, hodnota, kterou jsme obdrželi od Pána Boha zadarmo a naším úkolem je ho moudře naplnit. Je to hodnota, kterou nelze ničím nahradit a která neposkytne nikdy možnost, aby byla opravena, když už jednou byla zneužita nebo třeba jen pokažena. Jak je to bolestné, když zmeškáme poslední vlak, když zavoláme pozdě záchranku nebo lékaře. Čas je hodnota, z níž budeme jednou skládat účty. Budeme se zodpovídat z toho, jak jsme čas využili, až pro nás uplyne poslední okamžik tohoto vzácného Božího daru, který nám byl svěřen. Čas je největší hodnota, neboť čas nám dopřává získat největší dobro - život s Bohem v jeho věčném království, anebo bohužel jej ztratit a ocitnout se jednou navždy ve stavu, kde Bůh ani řád ani blaho neexistují. Svatí si často kladli otázku: „To, co teď dělám, má cenu věčnosti a spásy?“
Na závěr této krátké reflexe přeji vám i sobě, abychom se už teď učili dobře a moudře využívat čas. Čas, to je obrovský dar, který je třeba chránit a opatrně ho používat. Ať každý okamžik našeho života nám dává opravdovou radost a štěstí, které mají cenu věčnosti.
P. Mariusz
